Pátek dopoledne

Utíkám o přestávce od sešitů
do kabinek školních záchodů
mě zemská tíže netíží tu
a okno otevírá svobodu

Stojím na bílém prkýnku
na špičkách na jedné noze
hlavu zvedám k okýnku
k vzdálené obloze

Bílé mraky v dáli plují
a letadla taky
žáci tužky okusují
dnes nepomůžou taháky

S těmi mraky taky plout
a je jedno kam
ze dveří už vyběhnout
svou ruku do tvé dám

Potom spláchnu
své naivní touhy
rukou máchnu
a pátek je tak dlouhý