Návod

I.
Jednoho chmurného dne...
Splývají mi, nevím, kdy to bylo.
Ne všechno vám hned sedne
a já měla před očima bílo,

proto už jsem se rozhodla,
že když toho mám teda plný zuby,
mohla bych jít do lékárny
a dát sbohem stresu, který mě hubí.

Ovšem to byl pro mne problém,
jakýsi blok plus strach z lidí mé postupy brzdil,
proto jsem zvolila přítele na telefonu kvůli otázce,
jestli na neúspěchu nebude mít věk svůj podíl.

Dozvěděla jsem se,
že můžu být klidně bez obav,
protože po každém úspěšném pokuse
udělá státní pokladna baf,

spolkne veškerý cenný nebožtíkův majetek
a bude moc ráda, že je o hladový krk méně,
poněvadž lidé se rozežrali jako dobytek,
a jak jinak zabránit takové globální změně?

Tato slova mě přesvědčila,
abych se pro jednou víc překonala,
byla v zájmu věci čilá
a ukázala, jak jsem světaznalá.

Což se potvrdilo hned vzápětí,
kdy jsem napočítala do pěti,
abych nespadla z toho, jak jsem pošetilá,
když zjišťuji, že jsem ty blbý prášky ztratila.


II.

Po chvilkovém proklínání
jsem si v klidu k obědu sedla
- ach bože, nekoukej na ni –
a ujídala zbytky vepřa knedla.

Až když jsem se dokonale uklidnila,
přečetla jsem si aspoň dávkování
a účinky, o kterých jsem dlouho snila
- byl by pohřeb, na nějž jste byli zváni.

Co se týče lékařských doporučení,
v jakém případě lék užívat,
tak v případech nechutě k učení
nebo při problému vrozených vad,

což je například kretenismus
či jiné srandy kazící kariéru:
ztráta dávných uměleckých múz
nebo, samozřejmě, já vím, když moc žeru

a divím se pneumatikám,
které už nikdy nevyfouknu.
Dále pak pětka z chemie;
vděčte za ni hloupému „voknu“.

Vážně, to vše tam sepsali.
Ale prosím vás, věřte mi to, nevymýšlím si!
Jen chci slyšet vaše žaly
jako když dítě dostane píchanec od vosy.

Nežádám víc než jenom hloupé odpuštění
za to, že jsem (nejen) chemické vzorce neznala
(jsem, jak říkáte, pravé boží dopuštění)
a zkrátka taky proto, že nejsem dokonalá.