Vyjetá cesta

.

Nesouměřitelná paradoxem svého ega
je časem vyjetá moje cesta
Na jejím konci čeká paví dcera
Trylky pištců v ptačím chvalozpěvu
za nimi marně stále otáčím svou hlavu
v naději že uvidím rozlétanou slavnost jara
. . . marně . . .
je ještě daleko v celé své marnotratné a krátké slávě
. . . je příliš brzy
čekání je marné . . .

.