Vzdálená říše..

Jsi jako hořká číše,
Co do dna musím vypít.
Jsi ta nejvzdálenější říše,
Kam chtěla bych jednou dojít.

Však ta cesta je dlouhá,
Po pár krocích ztrácím sílu.
Snad není to lež pouhá,
Nechci zažít krutou bídu.

Tolik vody kolem sebe vídám,
Každý den písek je mým přítelem.
Svoje city pro sebe hlídám,
Nechci být už uplakaným dítětem.

Sluce na obloze tolik pálí,
Mám žízeň, však vodu vypaří to slunce denní.
Proč myšlenky na tebe mě stále chladí,
Již léku na mou bolest není.

Zvednu se a chci jít dál,
Dál tou cestou plnou trní.
Tam na konci starý člověk stál,
Co Rozsypal své jediné zrní..

Sama sebe se ptám,
Zda se ještě dokážu znovu zvednout.
Tak jako noc zná měsíc, znám já Tebe,
Nedovol mi naši lásku utnout..