Promiň

Nemůžu soudit když neznám,
když nedokážu pochopit
já dělala to, to přiznám
nevinného chtěla utopit.

Že soudila jsem člověka s vlastnímy sny,
bude můj největší hřích,
i jeho potkali černé dny,
i jeho trápil cizí smích.

Jak hloupá dokážu být,
tak omluvu ti posílám,
měl bys zkusit doopravdy žít,
né bloudit jak stín který neví kudy kam.

Možná že jednou potkáš tu pravou,
na kterou budou se tě vnoučci ptát,
v každém životě zázraky se stanou,
neboj nechci ti lhát.