Krajina snů

Slunce mi svítí do očí, procházím tunelem plným světla
kde se vzala energie, co pohání život virtuálního světa?
Ztrácím se ve změti vzpomínek,
ztrácím se na cestě za tebou
jak se mám vyprostit ze lží a snů,
když mám mysl zmatenou?
Nejsem už schopen logického myšlení
jak mám odstranit bolest a strach, ten pocit stísnění?
Krajinou snů se snažím prokousat, sleduju ostatní
nelehký úkol mám z toho se vymotat, poslouchám volání.
Slyšíš to taky?
Jsem si jist, že ano.
Už je to tady, vidím konec tunelu
nevím, co mne čeká, ale déle už tady přebývat nebudu.
Přestávám se bát prvního kroku, cítím tu úlevu
roztáhnu křídla jako pták a okusím svobodu.
Jsem u konce minulosti a začínám budoucnost,
vše je teď tak jasné, život má svou celistvost.