Na housle hrál

V podvečer rána, horko a chlad
se rozhodl slepec na housle hrát
Slaměný klobouk před sebe dal
a s cejchem smrti svůj requiem hrál

Po mnoho let, ve svém stínu žil
a přesto s vůlí nabíral sil
Toulavé tóny do větrů hnal
a s cejchem lásky svůj strach překonal

Občasná světla, bleskla mu v oku
stojící na dně, se smrtí po boku
Nevzdal se touhy a s pocitem šera
že není dnes, tak jako včera

Před propastí dělil ho krok
i s trnem v oku zahrál pár slok
Pro mnohé blázen, pro jiné muž
tvrdý jak kámen, ostrý jak nůž

S posledním přáním, opustil svět
a na jeho počest se zatáhl květ
za jeho sílu i jeho žal
se zrodil osud, jenž u všeho stál

Zanechal stopu, zanechal poslání
že nejhorší je ze života zklamání
Proto se snažme náš život žít
Ať lépe jak slepec, se můžeme mít