Koloběh všedního dne

Začal další unavený den
a brzké vstávání
nedělá mi dobře.
Budík přerušil můj sen,
dlouho vyzvání
a nedá mi spát.

Ranní káva mě zahřívá,
je sladká jak med,
tak, jak ji mám rád.
Venku hustě sněžívá,
mrzne, dělá se led,
jak umí příroda.

V práci jsem opět grogy,
mozek vypnutý
následnou únavou.
Jsem, jako bych bral drogy,
myšlenky semknutý
do roličky.

Čekám na poslední zvonění,
na svůj autobus,
kde chvíli sklimbnu.
Není to někdy k zbláznění,
každý má jiný vkus,
další chytrost trilobita.

Večery jsou si podobné,
30 minut u večeře,
a hodinka na compu.
V noci krásky pohledné,
bloudí v hlavě
a ráno sny budou pryč…