Mezi paneláky

Mezi paneláky padá soumrak,
stojím u polámaného křoví
a tam někde o kousek dál běhá můj pes,
nevadí mu chodník uplakaný od deště,
nevadí mu smutné, šedivé domy,
jen tak aby se neřeklo, oběhl svá místa
a klidně se přidal ke svému příteli
v napětí očekávám, co se bude dít dál a ono nic,
lhostejně minuli ulámané větre,
lhostejně minuli mně, zvedám hlavu, musím
nabrat alespoň lok čerstvého vzduchu,
vytřeštěně zírám na kousek nebe, je tam hvězda-
v šedi se leskne křehká, samotná,
páni, ona na mně mrkla,
chtěla jsem vykřiknout
co tam děláš, v té pustině-utekla mi,
čekám na svého psa mezi domy u polámaného křoví,
přišel a štěkl, chci domů,
ty jsi můj pán, tak jdu !