Jak žhavá láva

Takováto odpověď ovšem zazněla bezprostředně po žádosti okomentovat nedávné interview s Jiřím Paroubkem, a tak panu Lustigovi druhý den ráno zvonil v nemocničním pokoji telefon z Lidového domu a požadoval tiskovou omluvu.
(Úplné znění inkriminovaných slov, komentář HN a tisková omluva pana Lustiga — viz na "https://domaci.ihned.cz/c1-40731010-cssd-brani-sveho-sefa-lustig-s=e-mu-omluvil-za-zminku-o-hitlerovi")

Žhavá zas láva dolů stýká,
chrlí a dští jícen sopky!...
To Paroubek pustil se do Lustiga...
Lije prý na něj škopky.

Lidový dům se brání kvérem,
hned střílí do sluchátka:
Lustigu, táhni za Hitlerem,
nebo se omluv, zkrátka!

Zprvu ses jevil sympaťákem,
kdyžs tahal růži z hnoje,
dnes směje se ti, Jirko, s ptákem
dělný lid — děti tvoje!

Po slávě okatě už jsi lačný,
či ve svém Domě máš blby...
Stižen jsi mamem a vzathovačný...?
Pověz mi, co tě tak svrbí?

Až příště potkáš se s profesorem,
zhoupni se na nadsázce,
jinak tě semelou krákosborem
hejna, co nemaj tě v lásce.

Neboj se stoupnout před zrcadlo,
O image svém s ním promluv!
Lustig je zrcadlo...
                           ...Vyžehli prádlo!
A za Dům se mu omluv!

Zrcadlo jak koupel očistí tě,
budeš mít radost jak po styku,
černé ti sejme přes oči sítě...

Je to tak, pane Lustigu?