Čas
Čas
Jen já na místě stojím
Reality se trošku bojím
Básně pod rukou plodím
Můzy si opatruji
Jak včelí roje
Nechci se dál posouvat
I když bych už asi měl
Ve snech dobře se schovává
Ale realita krade mi z křídel pel
Snad abych další ódu na smutek pěl
Komentáře (7)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
@*whatsoever* (8.3.2010 20:18)
snad taky někdy naleznu své štěstí...ale mě se zrovna nechce jít s tím davem, a být další ovcí ve stádě společnosti.
@dream in emptiness (8.3.2010 21:04)
děkuji...snílku v pustině
@Jan Šoller (8.3.2010 21:41)
dobře. přečtu si ji, možná ještě dnes. možná zítra. kdyžtak vám ještě napíší PM, kdyby mi nebylo jasné něco o těch tečkách
@Psavec (8.3.2010 22:28)
děkuji
@labuť (9.3.2010 8:06)
rolety mám stažené už několik let. snad zas někdy výjde slunce...ta poslední vaše věta mě potěšila :)...
09.03.2010 22:40:00 | JohnyD.
Být sám v sobě zamčený a před světem mít zatažené rolety je někdy stav příjemný, ale ne napořád... Když člověk překoná prvotní nesnáz, pochopí, že svět okolo je vlastně hezký... Znám, Tvé pocity a věřím, že i Tebe přebolí...
09.03.2010 08:06:00 | labuť
Johny, zkus prosím přečíst mojí první báseň věnovanou mojí zlatý mamce, pak pochopíš ty tečky, ale jestli se na to necítíš, tak to nečti.
08.03.2010 21:41:00 | Jeněcovevzduchukrásného
Tak jsem to měla před pár lety. Jeden můj známý mi řekl, že se ve smutku vyžívám a já na to nevěděla co říct. Jen jsem si nakonec uvědomila, že jsem se tak zarytě držela na jednom místě, že mi začalo utíkat příliš mnoho dalších věcí.... ale nakonec jsem se pustila a dneska jsem šťastná, budu se vdávat a čas už pro mne není přítěží... Chci tím jen říct, že ať se nám protiví čas, realita, nové věci a lidé co nám zas a zas překrucují život, nakonec se musíme pustit a jít s davem prostě dál. A čeká nás spousta věcí, které stojí za to prozkoumat. ST.
08.03.2010 20:18:00 | *whatsoever*