Zapomenuta

Louka plná krásných květů,
co tak asi tají světu?
Našlapuj však po špičkách,
někdy krása tají strach.

V půli louky najdeš kříž,
dřevěný, což jej nevidíš?
Pod tím křížem kopec hlíny,
navršil ho kdo je viný.

Dnes to snad už pravda není,
tolik let už leží v zemi,
dívka bílá jako sníh,
růži svírá v dlaních svých.

Nalijme si pohár vína,
kdo mi poví čí je vina?
Omrzel snad dívku svět?
Jako v podzim vadne svět?

Rudá růže trny kryje,
kdo je viný ještě žije.
Stopy po svém činu zkryl.
Krev z rukou už dávno smyl.