Moře

Jednou z rána, přišla a pravila

buď pozdraven milý poutníku
co přivádí tě do těchto krajů?
zda moře, či strach z pomníků
co vystavěli ti z mramorových mravů

I povím ti tedy, princezno pláží

(tedy jestli času máš nazbyt)
nebojíš-li se pátrat v hlubinách času
a dovolíš mi můj příběh ti pravit
tak nyní naslouchej mému hlasu

procházel jsem lesy, louky, pole
v bezcílném pátrání útápěl se stále
až uzřel jsem ty prosluněné písky
chudobné, však světlem provoněné vísky
mé oko okouzleno, zůstane už navždy
v tom stínu lákajícím neomalné pravdy
tam, kde doléhá symfonie vln od moře
v místech, kde člověk duši jen pokojně oře
ba i ptáčci zde zpívají, jakoby do rytmu
a pak koukají tam, kde obzor se rozplynul

zůstal jsem okouzlen

však cesta sem byla předaleká
tak až čas konečně dohaleká
snad ti povím, dívko vnadná
odkud vzala se ta krása snadná
že snad přišla jen z té nekonečnosti
ale o tom, má lásko, už pro dnešek dosti