Podběl
Podběl
Anotace: Vzpomínka na maminku. Rok 1998
Skloněná hlava, ruce co brázdy
v poli,
sedíc má oči pro dálku.
Dost často tělo bolí, vzpomíná na muže,
na válku.
Pokradmu ohlédla se-
kdo ví nač čeká babička.Tiché
vzlyky jsou slyšet v hlase,tenkrát,kdy zazní písnička.
Kytičku podbělu utrhla jsem,vkládám ji
k rukám do klína.
Pošeptám tichým hlasem,
maminko, jaro začíná.
Hedvábným pohledem ke mně kráčí
s úsměvem na rtu díky dává,
jak málo k radosti stačí,
když stará je naše máma.
v poli,
sedíc má oči pro dálku.
Dost často tělo bolí, vzpomíná na muže,
na válku.
Pokradmu ohlédla se-
kdo ví nač čeká babička.Tiché
vzlyky jsou slyšet v hlase,tenkrát,kdy zazní písnička.
Kytičku podbělu utrhla jsem,vkládám ji
k rukám do klína.
Pošeptám tichým hlasem,
maminko, jaro začíná.
Hedvábným pohledem ke mně kráčí
s úsměvem na rtu díky dává,
jak málo k radosti stačí,
když stará je naše máma.
Autor jaroslava anna, 09.03.2010
Přečteno 374x
Tipy 16
Poslední tipující: zelená víla, Egretta, northcarolina, Ába, Psavec, Houda, modrá..., Skalsky Pavel, labuť, CULIKATÁ, ...
Komentáře (5)
Komentujících (5)
Doporučit
TiskKomentáře
nezne napsáno. Podzim casto byva tak smutny, kdyz uz jen jen zustal...a je casto odkázán na pomoc druhych...ST
10.03.2010 02:07:00 | northcarolina
Přesně tak,souhlasím s labutí...
Člověk je dospělýaž když ztratí rodiče...už nemá žádnou ochranu a uvědomí si to až potom...
09.03.2010 09:07:00 | modrá...
Tahle si zaslouží potlesk... Kolik z nás si uvědomuje, co pro nás rodiče doopravdy znamenají... Mnohdy pochopíme vše až když tu nejsou...
09.03.2010 08:32:00 | labuť