Zrychli..

Nechci vůbec psát,
je to paradox,zákeřný jak tato noc.
Co ze sebe mohu ještě dát,
když komplikace neustálé stojí mě tak moc?
Nebásním ba ani nepřemýšlím
o budoucnu svém raději nerozmýšlím.
Mluvím tak moc,zlata bych nepobrala
a následný žal bodá,
lítost a zklamání provází
a světlo života mi uchází.
Když ďábel smlouvu svou mi podá
a přeje si,
bych se zpět již ani na chvíli neprodrala
a lehce peklu se prodala.
Než nová jiskra osvětlí šerost,
prázdnota z očí je mi znát
a nic mi nerozkáže,se ještě smát,
strašné bolesti má věrnost zůstane.
Přejít či přežít,musí se tahle doba,
byla by zachována a neztracena,
viz má podoba.
Možná zajiskří přec a překvapí včas
pro nové zítřky zas.