Odsouzený svět

Dálka zachrání můj svět,
smaže včerejší odrazy,
v zrcadlech,
dny po dnech,
kreslím si své obrazy.
Pokřivené ideály -
budu proti vám bojovat.
Pokřivené charaktery -
nehodlám se vás bát.
Myšlenky bez ohraničení,
zamotaly se do vln mých rovných vlasů
a pozřely zbytky ohořelých krás
spoutaných v konečcích andělských řas.
Hříšné vysvobození
okolní svět dnes není.
Existence tančí ve vesmíru,
časoprostor v mé hlavě ztratil víru.
Lži překrývají pravé tváře,
snad včas odhalím všechny lháře.
Neodpustitelné chyby
potápím v temných hlubinách,
nevnímám
krutou bolest v tajných slabinách.
Tíha smutku mění mi tvář,
chci se toulat v dálkách,
nechci jen tak stát.
Strach velí to vzdát.
Kroky mých nohou vedou mě dál …
Snad tam, kde svět má obrysy.
Neadresované dopisy
vrací se zpět z minulosti.
A k smrti děsí…
Strachy skoro nedýchám,
snad se dozvíš, jak se mám…
Na pomoc přispěcháš…
A třpytem mých slz rychle zatočí se svět,
poletíme spolu tam a zpět.
Toužím zmizet z místa, kde jsem.
Touha po zmizení ze seznamu jmen,
udělala z reality pouhopouhý sen,
ve kterém jsem jen
já s tebou a náš odsouzený svět….