Nač a proč

Nač je člověku něha

když druhý po ní netouží?

Když snažíš se až běda

když nemáš, co si zasloužíš...



K čemu je člověku touha

když druhému se nestýská?

Kam zatoulala se souhra

proč hvězda tvá se neblýská?



Proč snažit se, proč milovat

když druhému je všechno jedno

proč o přízeň máš bojovat

a ptát se, co se nepovedlo?



Proč slýchat stále „nech mě žít“

když dáváš vše, co můžeš dát

a dětství nosíš coby štít

který už nelze odepsat



Nač starat se, nač těšit se

když se ten druhý netěší

nač potom z prohry léčit se

když cítíš se být přítěží



K čemu je touha naslouchat

když nikdo k tobě nemluví

když nedá to co má ti dát

když smutek cítíš – oněmí



Našel sám sebe, v hlavě má klid

- žel, klid je i tam kde má být cit

Vše je mu jedno, tudíž i ty

- i tvoje smíšené neznámé pocity



Proč jsi si myslela, že jsi dokonalá

když se teď cítíš tak obrovsky malá?

Citlivá, naivní – možná až moc

propláčeš potají celičkou noc



Proč máš se stydět, že chybí ti cit?

A bát se naplno své prosby vyjádřit?

Staráš se, pečuješ, a nechceš víc

než cítit jistotu, jistotu bez hranic

Než pár vět o lásce, než trochu jeřabin

než slyšet „chybíš mi“ když nejsi právě s ním