Konečná

Srdce mi buší v palci levé ruky.
A možná mi tam tepe bolest.
Od toho jak mě kousnul.

Jsme vyhaslé paprsky slunce.
Skryté ve stínu zmírající vrby.
(A odejít jsme musely samy.)

V noci jsou krásní.
Páchnou hnilobou zla
a nemají lidskou podobu.
Jako děvka s ladnými křivkami.
Ale bez prsou.
Prsty si hladí boky
a nám je na zvracení.
(Co je to dneska se světem?)

Najednou už nejsem ateista.
Našla jsem boha v jejích očích.
(Nikdy mě nepodvedla; jistota.)

Už nehledáme smysl.
,,Rozumíš?“
,,Ano.“