Někdy nahoře a jindy zase dole

Život není hra,
kterou můžu odložit,
jen se pevně držet svého,
uši dobře nastražit.

Někdy jsem nahoře
a jindy zase dole,
ale pořád mám ráda svůj život
s květy stále na stole.

Často jsem skoro na zemi
a nevím, co dál,
všechno je smutné,
až člověk by se bál.

Pak znovu ale vyjde slunce
a zas se můžu smát,
začnu si zpívat pěkně nahlas
nebo si s dětmi vesele pak hrát.

Co je to za sílu,
která mě zvedne zase zpátky?
Snad úsměv dětí, vůně květů
a radostné pohádky.

Pak ještě polibky,
možná i tichá slůvka v noci,
snad smutné tohle utěší také
a může víc pomoci.