Zlostná

Kvůli tobě už žádný další slzy,
už žádnej nevinnej pláč.
Už nikdy tělo rozbitý na kusy,
jen proto, že jsi bezcitnej sráč.
Slyším tvý kroky vzdálený
a všechno už je mi fuk.
Nechci mít tělo spálený,
mě nebude ovládat zbytečnej kluk.
Všechno, co bylo, už je dávno pryč,
nic nezbylo,
tak od dveří vrať mi klíč.
A klidně tam stůj,
dívej se do chodby zamčený,
Klidně si breč,
já neřeším případy ztracený…
Jdu dopředu, dívám se dál,
nejsem to já, kdo by se bál
šrámů na duši
těch už mám dost…
Přežívá ve mně nejstarší síla -
a tou je zlost…