Odpůrcům lásky

Vy, nemilovaní ubožáci,
jste volní jako v letu ptáci.
A přesto spoutaní těžkými okovy,
otázka v noci – jen ticho odpoví.
Proč mě nikdo nemá rád?
Nechcete to vyslovit, zkoušíte si lhát.
Tajně toužíte milovat -
ale dát to znát?
Ne, to radši budete v koutě a sami stát.
Jste zoufalci s duší uvězněnou ve vlastním těle,
i když do světa křičíte své pravdy směle.

Lituji vás, chudáci, co soudíte lásky stoupence,
lituji vás, kdo nechápete májové milence.
Snad jednou pochopíte a uniknete svému údělu,
snad se vám dostane sladkého citu přídělu.
Snad nezabije vás vlastní hloupost a samota,
budete mít s kým mluvit, nezblázní vás věčná němota.
Láska dává křídla i těm, kdo nemají duté kosti,
je zdrojem radosti, ne jenom zlosti.
Nesuďte ji, vy oběti vlastní nemoci -
radím vám.
Však u vás především pocit mám
– komu není rady, tomu není pomoci.