Čekání na tebe

Já čekám tu na tebe již tisíc dní. Zrak svůj upírám v tu dál, kde naposled jsem tvé oči uzřela. Jsem jak tělo bez duše a na útesu věčnosti stojím dál. Dál tam u moře nejistoty a touhy.

Čekám tu na tebe s vírou, že zas snad orkán přivede mi tě zpět. Já sama vím však, že to si jen hloupě namlouvám.

Né ty již se z dálek nevrátíš, abys mne zas v náručí svém tisk a do vlasů šeptal slůvka něžná, jak vánek, jenž je mým jediným přítelem zde.

A tak budu na tvou loď čekat dál, dokud smrt mě nevezme pod křídla svá a dny mého života v utrpení nadobro neskončí...