Polemika nad zralostí duše

Nad mými rameny vysí předurčení
Jednat s vědomím pozdější lítosti
Prolévají mne z misky do láhve
Příkře, tak jak se jim zachce
do vězení ztracených bytostí

Klečet bych už brzo měl
Nedočkavostí sebou třepou
Poslední píseň je už složena
Teď jen čekají abych s nimi pěl
ta slova lítosti, slova poníživá

A tak vždy když přijdou přede mne
Smějí se mi do tváře, celý sněm
Skáčou a tleskají když padat mne vidí
Prý jsem člověk neůplný
stále dítětem...