Jak Bůh si přál

Ještě mám na řasách
odraz světla svatozáře
jak jen mám verše psát
na bílou dlaň bez slabikáře

svět jde dál
venku se stmívá
jak Bůh si přál
jen se díváš
do zavřených dveří
zamčených

schází mi Tvé vyprávění
Tvůj úsměv a Tvůj cit
každý jsme ve svém domě
a nemůžeme se navštívit

vítr zvedá vločky sněhový
a nikdo nepoví, kam jít mám
kudy jít, když cesty nevedou
ani za Tebou ani k nám

jak Bůh si přál
venku se stmívá
Ty sedíš v tmách
jen se díváš
hvězdy blednou
když nejsi se mnou

svět jde dál
Ty sedíš v dáli
jak Bůh si přál
andělé si Tě vzali
do náruče
bílých perutí