Sen...

Znaveně hledím na popsaný list papíru.
Jen černá a bílá,
jako kluzké klapky klavíru.

Proto abys byla šťastná,
a já mohla být lepší člověk.

Toužím být jako ty, ségra.
Stát nevinná na vrcholu života.
I když mám pocit, že se mi to nezdá,
má to daleko od slova realita.

Vážně jsem se snažila,
být stejná jako ty.
Všemu, čeho jsem si vážila,
se vysmáli.
Jako děti holohlavých pánů.

Tvůj stín mi pokynul,
abych šla blíž.
,,No tak,ségra.“
Jenže i ty sníš.

Kdo vytáhne nás z polospánku,
mrazivé múzy.
Dopijme poslední sklenku,
nevšední hrůzy.

Teď jsme jako jedna, ségra.
i když ty máš modré oči…