Půlnoční

Když dostihla mě večer múza
už chtělo se mi spát...
...v posteli bylo rozestláno,
ale nešla odehnat...

Prý za to můžeš Ty
a ten Tvůj smích...
Tvoje oči
a oheň v nich...
(tak sedla jsem si nad papír a čekala...)

Seděla jsem dlouho,
možná do konce věčnosti...
...a ona mi šeptala
do ucha...no,i nemravnosti...
(Bože...jak já jsem se styděla)

Konečně jsem pochopila,
kdo je mojí inspirací,
a po včerejším setkání
múza zas se ke mně vrací...
(a za to Ti patří velký dík!)