Jen zpívej dál

Ty to víš a znáš, jen ty tu moc v sobě máš,
posunout nás k Bohu víc, tak se snaž!

Já miluji tě, vidím tvé srdce, že touží po mém objetí,
uděláš krok a zarazíš se vzápětí.

Kráčej dál, královno srdce mého,
a nestůj nikdy opodál, odlož svůj strach a neboj se zlého.

Čekáš u mých dveří a doufáš, že se objevím,
osm let bez muže, co miloval by tvoje srdce a tvůj klín.

Kde hledat mě máš nejspíš netušíš, jsem tam, kde tvá cesta končí,
kde se světem se tělo loučí.

Cesta a bláto na ní, zvedni, co můžeš, ať neutone pán a paní,
vezmi jen tolik, kolik uneseš, brát víc je sebeklam a lež.

Píseň má měla jiná slova, to však nevadí,
je důležité, co jsem ti chtěl říct, v čem napovědět a co poradit.

Nezapomeň na mě, až budeš trhat kytku z kapradí,
ty víš, kde je mé srdce, tak poslouchej to své, ať tě smysly nezradí.

Až dojdeš na konec tvé pouti, bude tam ten,
o němž v noci sníš a na prst prsten z lásky ti nasadí.