Šálek snění

když mocný závoj barev dopadal na stromy
já bujaře skotačil v nostalgické chvilce.
V rukou držel jsem šálek snění a pil plnými doušky.

barvy se množily neustále, má realita se stala okouzlující duhou,
která měnila okolní dění - sečkal jsem v údivu...
oči jsem na chvíli zavřel, všude byly magické plameny
a divoši posedlí splynutím s přírodou okolo nich tančili
plakali, smáli se, milovali...

já vžil se do té harmonie a tančil jsem s nimi
uhranutý, šílený, s potřebou odhalit vše co není
jsem otevřel oči a naposledy se napil ze šálku snění...