Anotace: K této básni mě inspirovala Andrea Vatulíková a moc ji za to děkuji...
Neumíme jendat jinak než přecitlivěle....v tom je ten problém..mohla bych začít na novo - z tvého komentáře vybrat s čím nesouhlasím - napsat o tom báseň, napsat ti stejně jako ty mně vyhrocený komentář. Můžu tě tady obviňovat, ze všeho možného...achjó...pojďme psát raději tu divadlení hru
15.03.2010 09:50:00 | DnyVunoru
PS3: "Šípy skolily" - s tvrdým samozřejmě...tak raděj už to nečíst:)
14.03.2010 15:27:00 | Andrea Vatulíková
PS2:
Nedali jste mu šanci
přesilou hnanému štvanci -
. . .
Co z těch básní udělat divadelní hru, přátelé?
Přes všechny ty bolesti začíná se snad z toho něco rodit..
14.03.2010 15:16:00 | Andrea Vatulíková
Máš pravdu, přišla…
přišla a žasla –
Naposledy
s mnohokrát regenerovanou nadějí
že už to snad bude všechno jinak
že včerejšek a (tý)dny předtím
byl jen pouhým nedorozuměním
Zdecimovaná předchozím večerem
přišla jsem s úsměvem na tváři a bílou vlajkou pacifikace
Však vpadla jsem do vosího hnízda
„rozhněvaných mladých básníků v rauši“
co přebíjením kocoviny ze včerejška
začínali nový nesmyslný večírek
kterého už jsem nechtěla být součástí
Nedali jste mi šanci –
(postavením na pranýř odčerpali zbytek sil…)
Nechcete slyšet
nebo nevěříte
nebo nechcete věřit…
že už mě tahle „zábava“ nic nedává
že jsem moMentálně jinde
násilím mě taháte zpět
div na kusy neroztrháte –
Sami jste se pak dostali
A přišel ten čas…
kdy vaše šípy skolili vás –
´Už nemáš na hluboké rozhovory?´
zeptala jsem se tě básní
osobně jsi mně k tomu nedala příležitost
ač jsem tě mnohokrát vyzývala
Moje matka se vyrovnává s realitou řevem
Já křičím ve svých básních
Myslela jsem že máte větší smysl pro nadsázku
a empatii k dané věci
Vedle mě jste všichni jen básníci
říká prostý člověk –
Hezky řečeno že překročila rovník
kde objevila´opravdovější´svět
a už nechce a neumí zpět –
PS: Na neaktuálnost mého profilu mě upozornil jeden z neznámých uživatelů tohoto webu…
14.03.2010 14:56:00 | Andrea Vatulíková