POEZIE JAKO CHOROBOPIS

Jak bezútěšný čas
pusto prázdno holo
Jako když jsem sedávala
s Hallovou na zmrzlé lavečce
za školou
´Studna osamění´

Jak bezútěšný čas
ten březen v českém kraji
Zatímco ty čteš Tuláka po hvězdách
u ohně na anglických plážích
Ó lásko
jak dlouho jsme se neviděly!

Jak bezútěšný čas rozchodů a smrti
holých pahýlů Havrani už odtáhli
nechali tu bolest vyklovaných vnitřností
A všechny fobie zpět
nezbývá než věřit ti že při mně stojíš
(když pak dlouho nic se neděje
nezbývá než naděje…)

Najdeš mě (?) ztracenou jak poprvé…
(v nějaké z lékařských ordinací
na hřbitově
u zvětralého piva v hospodě)
Matko Terezo
čekám na tebe!