Déjá vu

Nejednou bloudil stín tmou,
přes údolí v křídlech zimy…
Procházel svět za tou jedinou,
Přes všechny barevné sny…

Přes věčnost strážců dnů,
kráčel sám se smrtí.
Zahalen v dešti –žalu-
lovec,stal se obětí…

Již,srdce zpívá o duši
písně sladce omamné,
nechť rozkvitne zář růží
v sadu lásky skutečné…