Tma

Kolemjdoucí tma mě mlčky minula
stará nahrbená
žalostně smutná a černá
jako mé boty

ale kalhoty košile tvář
vypadali jinak

Vypadali jinak než tma
a docela dobře neznali
ani její manýry

Vypadali jinak než tma
a jinak než její večerní strava
kdy polyká domy stromy znavenou zem
nohy vlasy oči a slzy
a slzy
a proto z rána pláče a odchází
a protože pláče
je sama lidská

Vypadali jinak než celé to
divadýlko okolo dne
dnes a zítra
a ani neznali nebe a ovce a zívání v trávě
jahody víno sladké rty dívek
a ani neznali jedinou píseň
ani jedinou!
A jedinou báseň...


Bezzubé toulání ze strany na stranu
a přeci vůbec
A ani jediný zub času!
a ani neměli kam jít
a ani neměli drobný
a s sebou nosili jen prázdná místa
dočista prázdná

A proto i tma sklopila hlavu
protože to na ní bylo moc
dočista moc...