Ďáblův ráj nás čeká, trpělivější než matka

Krása – jak ty jsi o ní často s posvátnou nadutostí řečnil,
Jak trapný pisálek, chlubíc se pitomostí
Nenáviděl jsem, když jsi miloval – tak hnusná slova nikdo nikdy neblil ! –
Kolik myslíš, že přijde smutečních hostí?

Vybral sis tělo, vždycky jenom tělo
Její, moje, jebal jsi s celým světem
A ten – však komu se zoufalcem by se chtělo –
Tě vyhodil – co budem vyprávěti dětem?

Tam uvnitř hnus a maz mezi sebou nosím
Jaká rozkoš, že nikdy nebudeme spolu! –
Buď zatím sbohem, a na věčnosti prosím
Bezcílně bluď po dvoumetrovém molu!