Trapných pár řádků z MHD

Nebudu si lhát
do ticha
...
duši vysvlékám
z jízdenek
a pachutí
MHD
...
pod tou maskou
netknutého
xindlu
který se dívá
z okna ven
je pár veršů
o slavném
umírání
v posteli prosáklé
naftalínem
a touhou
...
řekni proč
tak bolíš
když tě nevidím
v každé tramvaji
víc a víc
proč mě nutíš
plakat co noc
...
ne nemá smysl si lhát
na lásku
...
protože to je blbost
aby mě bolela duše
která je z papíru
a nic neznamená
jen stesk
...
a kolik žen ti vlastně
prošlo náručí
když dnes říkáš osud
všemu co jen trochu
zabolí
...
zkus si jet
sám
načerno