Ráno

Brodíš se trávou plné rosy,
čekáš,až bude rána svět,
je v dálce slyšet kosy,
vůní svou vzdychl k tobě květ.
Brodíš se ráno mořem bláta
a běžíš rychle k tramvaji,
hvízdání kosů-ne,každý chvátá
o ptactvo lidé nedbají.
Ve vánku vlahém
pokynou ti stromy,
dům stále spí stínem přikrytý
z kostela sladce zvoní zvony,
slunkem je obzor zalitý.
Ve větru silném v hrozném dešti,
neteče do bytů máme štestí,
klaksony aut ticho proráží,
že smog nás sužuje-
myslet překáží.
První květ rozvinul se slunci,
třpytí se oči v jasu radostí,
přitiskneš kvítek k svému srdci,
neznáš již dny svých starostí.
Celý den rozvinul se mlze,
pálí nás oči-
prý ne z radosti,
přivineš kabát a zcela drze
myslíš jen na den brannosti.
Pohledem hladíš každý stromek,
dotekem prstů líbáš okvětí,
stačí ti vidět všeho zlomek,
vzpomínka milá k dětství zaletí.
Pohledem hledáš každý stromek,
dotekem prstů své věci,
stačí ti vidět světa zlomek-vzpomínka milá-
mlč přeci!