Do čtyř stěn a němé tváři

Víš o mých bolestech, Sáro, ty jediná to víš
a ve snu mě vítáš s radostí.
Proč se tolik bojím mužů? Nechci už utíkat.
Já chtěla bych jen mít ráda, já chtěla bych jen milovat.
Doufám, že jednou zazvoníš mi u dveří,
a já tě pozvu dál, spolu zasedneme k večeři,
nechám tě, abys dnům společným kraloval.
Prosím tě, nevzdávej to se mnou,
i když se někdy chladná zdám,
když přijdeš ještě krůček blíž
s radostí ti sebe odevzdám.
Vím, je to dlouhá pouť, ty na ni máš!
Já ti půjdu v ústřety a slova vložím do věty:
"tak ráda bych tě milovala, ať špatnost má se rozplyne,
do kapky mojí krve, jen lásko má ty trvej".