Umělec II

On,umělec,otrok noci.
Kráčí si bez jména,i stín ho opustil.
Další krásná dívka skončí bez pomoci..
Protože neexistuje noc,kdy ženám by se nepomstil.
Jen pár hvězd zdobí nebe.
On stojí za rohem,oděn do černé.
Vyhlíží právě tebe.
Chce probodnout tvé srdce nevěrné.
Jdeš a najednou slyšíš ten milý,chladný hlas.
Ohlídneš se,ale nikdo tam nestojí.
uslyšíš své jméno do noci zvolané zas...
a pak otázku: Srdce,smrt nebo obojí?
Srdce ti buší,začínáš mít strach.
Spatříš jen odlesk břitvy,tu její záři.
Za zády tvými,stojí tvůj vrah...
Otočíš se...jen nezájem vidíš v jeho tváři.
Zemřu...to proběhne ti hlavou.
On pomalu tě svlíká.
Ví,že si vybral tu pravou..
Jsi děvka...proto nepospíchá.
Do noci září tvá bílá..sametová kůže.
Břitva trhá tvoje tělo.
Bylas krásnější,než růže..
ale rychlý spád to mělo.
Hraje si,pláčeš,prosíš o žití.
Přestáváš ho bavit.
Je mu z tebe na blití.
Podřízne ti hrdlo,chce se rychle tvého kňučení zbavit.
Konec,jsi mrtvá,je hrdý na své dílo.
Nakloní se a líbne tvé rty od krve.
Řekne jen..Sbohem,malá vílo..
Nedělal jsem to naposledy,ani poprvé..
Může jít domů v klidu spát..
Zítra zas půjde polibek další mrtvé dát..