Konečná

Z otrhaných křídel
stavím svůj svět zdobný
už jsem dostal příděl
jen si klidně bodni.

Jsem terč svého žití
lastura plná písku
už je mi z toho k blití
tak pro smrtku si písknu.

Jen ta jediná je čirá
a bere hlava nehlava
teskně přitom zpívá
až přitiskne se na záda.

Jen letmý dotek oceli
přetne mou nit života
už nemohu to zacelit
tak zuby tu drkotám.

Jen letmý pohled na nebe
a pak jen propad peklu
z tvých řečí už mě nezebe
a tak si na zem kleknu.

Tiše zírám do ztracena
tam co chvíli půjdu sám
duše má je utracena
a já už bolest nevnímám.

Odpouštím ti lásko moje
odpouštím i sobě sám
nyní už jsem bez postroje
život prchnul, už ho znám.

Jen poslední nádech výdech
tělo padá do mdloby
chlad a mráz už mizí v zádech
už je konec poroby.