Vyznání pro smutnou múzu

Vzhlédnout v tvých očích krásu,
viděno celý širý nádherný svět,
tvých jasných čirých očích,
bez možnosti sklopit strachem zrak.

V dotecích něžných doteků,
zraků po nahém těle pátracích,
po zámince z noční oblohy snést hvězdu,
rukou plnou tvých vlasů.

Místo jediné malé hvězdičky,
tvé kráse snesl jsem Měsíc,
stále ozářen jiskrným třpytem
jeho milenek, nekonečných hvězd.

A múza tím ztratila svoji Lunu,
na kterou po večer v slzách vzpomínala,
za radost, pro tvoji krásu, teď na řetízku
na tvém krku Měsíc oči ti ozařuje.

Po zbytku zbývajícího světa,
snažím se nalézt poslední krásku,
a přitom celý život chodívá,
v mých očích při pohledu na tebe.