Život - část III.

Tvá milá tvář najednou je plná vrásek,
na hlavě už objevil se další šedý vlásek.
Pozoruješ smutnýma očima vlasy krásek,
své vlastní chmýří dáš do natáček.
A odcházíš spát.
Únava tě skolila – snad ne napořád.
Musíš tu s námi být,
musíš pro vzpomínky žít.
A s bezzubým úsměvem vyprávět
o všech těch mladických mýlkách.
O krásných i smutných chvilkách.
Moudrost vepsaná v tvém úsměvu,
tak jen se směj dál.
Patříš k nám.
Vnímám tvých prstů třes,
já vím, je to jen stres.
Co přejde hned,
na bolest hlavy přinesu led.
A nemoc porazíme spolu.
Budu u tvé postele stát,
ať se děje cokoli,
i když budeš umírat…
I když bude konec,
ne – nezazvoní zvonec.
Budeš tu dál
v nás.
Půjdeš na poslední bál.
S ledovou dámou v černých šatech,
zatančíte si v tajemných blatech.
A pak budeš navždy jen spát.
V hrobě bezedném klát.
Snad
v klidu přemítat.
Nad světem, co čeká někde v budoucnosti.
Snad je tam tma, snad světlo.
Možná zima, možná teplo.
Všechno nebo nic.
To nevědomí je k zlosti,
však mrtví nemohou mít víc.