Bez radosti

Beze snů, ve tmě ztracená
bloudící v lesích bez konce
sama sebou stále zmatená
oči slzami lesknou se.

Uvadlá růže u kraje cesty
bez lásky tiše uvadá
vítr šumí nad prázdnými městy
v beznaděj pomalu upadá.

Slné slzy na polštář padají
potichu jako když snáší se sníh
ve stínech lovci ji hledají
ve vzduchu závan, rozlitý líh.

Kupředu kráčí dál
s hlavou svěšenou
prázdný život, prázdný sál
s princeznou opuštěnou.