Bůh nás všechny nenávidí

Láska,
cit, o který už lidé nestáli
stydí se
už nějakou dobu chodí kanály

Štěstí,
vratké, jako Kolumbovo vejce
zamklo se
zahodilo klíč od vlastní klece

A naděje?
Ten svěží vítr našich myšlenek
co když není víc
než jen šest složených písmenek...

A ten Bůh
co dřív měl nás všechny rád
zůstává mu rozum stát
sám s Petrem u brány nebeský
mastí karty a pije šampaňský
z nudy občas třesou Zemí
výtah do nebeskýho ráje
má konečnou už v přízemí

Snad možná měl rád lidi
ale kdo ví,
třeba už nás všechny nenávidí