Doufání

Jednou přijde ten nejhorší den,
vyplní se ten můj bděný sen,
co mrazí mě z něj celé já,
třeba se ten den vynechá.

Třeba bude díra v čase,
to co vidím, slyším nestane se,
řekni mi, který slova nemám říct
a který věci nemám udělat.

Nevím, proč jsem tak hnusná,
co to vůbec je, snad ne škodolibost,
všude kolem mě ta sféra dusná,
kolik času zbývá
než ztratím trpělivost?

Chci
některých lidí se prostě zbavit.
Vždyť neumím ani pořádně ranit.
Místo toho však, já to cítím.
Ztratím tebe.
Kam se pak zřítím?

To budu mít za to.

Bylo by to dost jiný,
i když je to - úplně obyčejný,
vážím si tě a taky vím že je to špatný.
Existuju-li já, na protilehlých stranách
nikdy to nebude stejný.

Chci tak všechno nechat.
Nechci ti ublížit.

Chci doufat.