Metamorfóza lásek... /některých/

Proč
lásku zrozenou
ze vzájemných pohledů
jiskřivých úsměvů
a srdcí v arytmii
přesvědčovanou
o nekonečnosti bytí
uvnitř našich srdcí
po čase bez výčitek
a studu prodáváme

Roztříštěnou
na maličké kousky
ji utrácíme
za pohodlí sobeckosti
co druhým srdce svírá
pocity klamné důležitosti
jež mnohdy neuspokojí
za mlčenlivé ticho
nevyslyšených slov
která v nitru dusí
za mlhavou představu
slepé spokojenosti

Pomalu nám protéká
mezi semknutými prsty
pramínek horských bystřin
vsakovaný vyprahlou zemí
jemný písek
který vítr snadno rozfouká
a my stále nespokojenější
hledáme viníka

... v sobě?

Málokdy... !

A tak lásku
pomalu měníme
za třpytivá pozlátka
relativních hodnot
vlastního pošramoceného ega
a nedochází nám
to opravdu podstatné

.
.

naši lásku
převtělujeme v jinou
podobnou našim představám
a pro lásku druhých
se stáváme
pozvolným vrahem.