tragikomédie

kodrcám přes koleje bez kolejnic
¨došli mi pražce
a smějou se na mě hřeby
zebry
i pouta na rukou.

utřel jsem nudli do rukávu
a dostal jsem vynadáno
troubí na mě vlak
a já na něj řvu
UHNI, jsem menší, vagóne
a zašpinim ti vokno

kdybych chtěl tak se směju
a i když nechci tak
se smíchu směju
kdybych chtěl tak teď piju
možná půjdu popohnat spánek
a dám si led, dám si rum

pocity jsou mi k hovnu
jsou samozřejmé
a slečně zřejmé
jsou vysílené
pocity se nabíjej
vybuchnu
a rozpršim se jiskramy

můj předdvouminutový pocit
je ten tam
zmizel z nenadání jak petr pan
objevil se v čekané
chvíli
jak výběrčí daní

-ještě že
pátek je skoro tu
zničim celej
svůj pocit
a dojmy vyrostou,
čekám na to a
později
zasadim strom a
pochčiju ho