Milováni žalem

Když už mě nalezneš,
v tomhle dně oceánu…
Veškerou temnotu prolezeš,
až pod hlubiny mého
žalu…

„V tu chvíli zpívám pro tebe…
Píseň co zní jako jasný chorál sirén
trápící všechen konec,
veškerého začátku z nebe,
prohloubeného hvězdou panen…
až pak ve vraždících mukách,
zazvoní zvonec…

V tu chvíli zpíváme oba,
v melancholické vášni slov…
Ve vášni,z které se krajina zlívá ve dva,
dva pobřeží sladkého snu temných sov…“

V říši proslulou věčností,
s kalichem víry-krve…
Vše splyne v netečnosti,
až usne i píseň vůně rudé…

A hlasy vydechnou…
Tichem propálí se vosk…
Až všechny svícne zhasnou
jako knot,tepu srdce…

Až jsou sami,spolu dvě duše…
Ve tvářích již,hoří obrazy růže…
Věčně umírající v živote…
Člověk je nespatří,když nezná
to pravé ovoce…