Spontání 1

jsme zřejmě děti poznamenáni dobou
zlobou, chudobou, rodinou
doba strašně rychlá
dobrá, hlavně co nejvíc utrať
za krásný věci, drahé zboží
vytvoř skvělý svět kolem sebe
v kraji beznaděje, dluhů, modliteb k bohu
kde lidé nevěří slovům
tvým ani svým, věřit slzám?
věřit tomu co mám?
ze dne na den smaže čas
jak hlas když jdu spát
slyšim dětským pláč
romantickou no z vedlejšího bytu
spim přesto žiju až do úsvitu
vyhejbám se snům
přesto přichází, víc a víc živý
vidim sny kde je mnoho mrtvých
hořící svět, duše bloudí nocí
mát ten pocit, jako když jsem v něčí moci
v bezmoci......