Přespříliš inspirace

Básníci a básnířky
postiženi tvůrčí krizí,
chytejte.
Házím vám
kusy své inspirace
splácané
do zbylých sněhových kuliček.
V dlaních vás budou
při troše důvěry hřát.

Byla tu ona.
S paprsky jarního slunce,
její zvučný a jistý hlas,
to byl můj první dojem.
Pak už jen oči
neočekávaně blízko těch mých.
Směs oříšků, mandlí, hrozinek
s vůní levandule.
Asi se při svých toulkách Francií
zdržela déle než měla
v Provence.

Neposlouchala mě.
Já letmo pozorovala
rychlé pohyby jejích rtů.
A snažila se dohnat rytmus její řeči.
Bláhovost, příliš marné snahy.

Spěchala jsem jinam.
Jen chvilinku
dělala mi živoucí společnici
pravá katalánská víla.

Pak přišel on
průhledný vědátor
snažící se mě nalákat
na čokoládu.
A na něco, co by se jen
při bezmezné fantazii
dalo nazvat pohlavním aktem.

Jeho stínu jsem utekla,
a s tím, že čokoládu nerada
se rozesmála
až doma.

Co říkáš, katalánská vílo?
Mám přestat nosit krátké sukně
nebo mě naučíš schovávat se
v korunách rozkvetlých stromů?