obě dvě strany mého ty

Slyším hlasy v instrumentální hudbě
a vidím postavy a tváře v lese
a vím že bůh není a že seš ty
a přitom jsi daleko a v bezpečí
oranžové vlasy milují ty obě
obě dvě strany mého ty
k smrti miluje
a ze srdce nenávidí
s nikým nepřichází útěcha

good morning little school girl

jsem divná ale nejsem blázen
to až ta vaše vypolstrovaná místnost
ta ho ze mě udělala...

a pořád nevěřím v boha
a pořád neberu na vědomost
ze sama jsem ztracená.

a že se možná utopím
v těch svých myšlenkách a snech
ale nepoddávám se utopiím
tak už mě při tom nech
čmárám si po ruce
a budu mít rakovinu

šiješ mi do srdce poslední steh
pak už ti nebudu chtít utýct
a v obchodě se ptám a chci
dva gramy oranžových vlasů
musím se přece něčím sjet
tak vyšňupu je sama a hned
radši než na místě umírat uteču
a je mi jedno, že je to jed
radši nic než chodit v závěsu
utkaném z krve a slz