Časoprostor

Nevím kde jsem
kdo
a vůbec proč?
časoprostor volá
o pomoc?

Čas mě drtí
prostor ztrácím
v srdci cítím
jak krvácím.

Jsem strašně slabá
unavená
jen se schoulit do prostoru
tvého srdcebolu
zahalená.

Stárnu,
každý den cesta
ke smrti
jak žít šťastně
psát veselé básně
když víš
že i umřít tě čas donutí?!

Spát
a pak se možná vzbudit
tak zní moje touha
co mi zbylo po životě?
Jen vzpomínka pouhá?

Síly dále ubývají
sny o mě se ti zdají
já to vůbec netuším
časoprostor je mi vším.

Pořád psát
a ztratit strach
ztratit sebe
ztratit tebe
kam mě osud, kam mě vede?!

Řasy těžknou, dlouhé jsou
časy mě snad odnesou
jsem tak bílá
až jsem černá
přišly, zdraví - vivat!
doby temna.

Nekonečno
tak mě straší
nekonečno
lásky naší.

Vypsat duši
vypsat city
upíšu se klidně
ďáblu
bez intimity.

Chci to světlo
osvícení
nad jeho zář
nic víc není.

Nepřichází konec básně
srdce ještě svázané
doufat, že smutek píše krásně
za chvilku to přestane.

Jsem jen mladá
malá holka
co má v hlavě
dlouho brouka.

Lítost, obdiv, ba i strach
lidé ke mě cítí
někdo řekne:
jsi tak silná,
mě záchvat smíchu chytí.

Složitá..těžko pochopíš
neboj se
vím, že taky zápasíš...

Starý muž a nebo mladý
jsou to jenom čísla
zápory a taky klady
život ti přichystá.

Možná, že vím hodně mnoho
možná, že jsem hloupá
však zaručeně poznám toho
co se ve špíně koupá.

Tak co bych chtěla ještě sdělit
o jaká slova se podělit?
Třeba co všechno jsem zažila
nebo že jsem spanilá?

Princezna
co už nechce prince
ani toho koně
stěžovala si mamince
že trápila se pro ně.

Spatřila jsem tvojí krásu
co mě naprosto odrovnala
možná že na velkou lásku
jednoduše ještě nejsem zralá.

Holčička co světem chodí
občas se po prsa v blátě brodí
pak si s tebou zalítá
lásky jasem zalitá.

Chci to skončit
přestat psát
tvojí lásku se nebát
přijímat.

O co tady vlastně jde?
časoprostor tě svede
z cesty kterou nechceš jít
přestaň snít
a začni žít...